Žáci vystoupili z komfortní zóny, prošli si několika hrami, během nichž měli možnost přijít si na způsob předávání informací s různou důležitostí, na metodu win-win a různé podoby motivace a spolupráce. Část programu se věnovala citlivou formou ženskému a mužskému světu a nakonec jako skupina spolupracovali v extrémním běhu (co se času i tempa týče), během něhož si fyzicky sáhli hluboko do svých sil i vzájemné motivace.

Na závěr proběhla cenná reflexe, během níž padla moc pěkná, citlivá slova směřovaná k objevení vlastního potenciálu i síle třídy jako fungující skupiny. Žáci často hovořili o aha efektu a smutku, že za měsíc společně vlastně končí. 

Byl to nezapomenutelný výlet. Žáci dopředu o detailech informováni nebyli a byli zpočátku i poměrně skeptičtí k výsledku. Od začátku jsem nezastírala, že cesta na Výhon a zpět není to, co je pro nás v tomto výletu podstatné, a vysvětlovala jim, že to, jak samotný výlet pojmou, je čistě na každém z nich. Bude to příležitost, tak ať se jí zkusí chopit a uvidí, jestli pocítí nějaký osobní přínos, nebo ne. Zda-li se tak stalo, či nikoli, se uvidí časem. Na výlet přišla skupina machrů, která mě udivovala místy i nevhodným humorem, na konci dne domů odcházeli špinaví a výkonem fyzickým i psychickým znavení mladí lidé s novými prožitky a hlavně usměvaví se slzami v očích a držící se okolo ramen.

Akce se více než zdařila, otevřela i starší třídní rány, proběhly velmi zajímavé rozhovory mezi jednotlivými dětmi a vyvstala různá uvědomění. Děkujeme Tokaheye za fantastický program a já osobně se těším na další spolupráci s nimi.

PhDr. Jana Chlápková