Prohlídka koncentračního tábora byla rozdělena na dvě části. Nejprve jsme se s průvodci vydali do části Osvětim-Auschwitz, kde jsme se dozvěděli mnoho informací o tom, jak koncentrační tábor fungoval, jaká v něm byla pravidla. Nesmazatelně se nám vryla do paměti vyprávění o nacistických zločinech, které se zde odehrávaly. Tísnivou atmosféru dokreslovaly nejen fotografie, často tajně pořízené vězni, ale také výstava nashromážděných osobních věcí lidí, kteří zde přišli o život.

Na druhou část naší exkurze jsme se přesunuli do vyhlazovacího tábora Březinka-Birkenau. Tento tábor byl desetkrát větší než ten předchozí. Nepřehlédnutelnou dominantou tohoto tábora je vstupní brána s věží. Poté, co vězeň bránou projel nebo prošel a ta se zavřela, byla jeho šance na únik či přežití velmi malá. Selekce, sprchy, plyn, spalování, nebo selekce, práce, práce, smrt nemocemi, únavou, z rozmaru stráží. 

S velkou pokorou jsme procházeli místy, kde přesně platilo latinské homo homini lupus - kde se člověk stal druhému vlkem - zničené spalovací pece, dřevěné baráky či jejich základy. Velký hřbitov pro jeden a půl milionů nevinných obětí.

Každý s podobnými pocity a někteří s chmurnou náladou, odjížděli jsme nazpět domů. Jaké ponaučení nebo vklad do života to bude mít? Nelze soudit, ale důležitý střípek do mozaiky lidských dějin 20. století to určitě je. A v tom 21. ve kterém žijeme, nechceme minulé chyby opakovat.

Mgr. Adam Prášilík