Ve středu 22. května se vydala na svůj poslední třídní výlet námi všemi milovaná 9.B. Počasí nám, tak jako každý rok, přálo, a již první den jsme vyráželi za deště. Vlakem jsme všichni plně nabaleni vyrazili směrem Vysočina do malebného městečka Polička. Tam nás čekala krátká přednáška a prohlídka historických městských hradeb a výstava o Járu Cimrmanovi. Opravdu úžasný člověk, musíme konstatovat. Po prohlídce jsme se namísto výšlapu do samotného cíle naší cesty rozhodli pro cestu autobusem, neboť počasí bylo stále poněkud nevlídné; díky Bohu, že ostatní dny jsme už měli krásně. Po příjezdu do obce Telecí, sedm kilometrů dlouhé obce se čtyřmi sty obyvatel, jsme před sebou měli pár set metrů do vysněné chaty na samém vrcholu kopce zvaný Lucký vrch. Místo krásného hotelu na nás však čekala zachovalá prvorepubliková chata, kde voda teče místy zbarvená do zajímavých barev a v každém kohoutku obsahuje tak trochu více železa, než jsme zvyklí, kde hrozí nebezpečí v podobě místních hlídacích psů a  strávili jsme několik těžkých dnů offline. Ale vlastně jsme to tak nějak všichni čekali, za ty roky už jsme si zvykli i na takovéto podmínky, ale musíme říct, že by mohlo být i hůř; například naše ubytování na školním výletě minulý rok. Hlavně že uvnitř bylo teplo a nepršelo.

 Další dny jsme už jen hráli hry, utíkali před místní agresivní čivavou, děsili místní obyvatele Telecí našimi záludnými otázkami, na které ani oni sami odpovědi neznali, pak jsme jedli, fotili krávy, opět hráli hry, málem se ztratili v lese, spali, smáli se a hlavně odpočívali a užívali si poslední chvíle strávené spolu.

Jak čas pomalu plynul, přišel čtvrtek, poté i pátek, a to znamenalo, že je čas vrátit se zpět domů. Ráno jsme se ještě najedli, rozloučili se s Lucákem, který se stal na pár dní naším domovem, sbalili si všechny své věci a pomalu vyrazili na cestu.

Konec konců, ať už podmínky byly takové, jaké byly, jsme si všichni poslední společný výlet užili. A i když možná nejsme ta nejlepší třída, možná nemáme ten nejlepší kolektiv a zažili jsme za ty čtyři roky i pár těžších chvil, byli jsme to my, kdo dělali 9.B právě takovou, jaká je teď, a doufám, že až se za pár let někde sejdeme, budeme vzpomínat právě na tyto chvíle a výlety, jako byl tento. Děkujeme naší paní učitelce třídní, že tu vždy pro nás byla a vždy dokázala zorganizovat ne možná nejlepší, ale NAŠE skvělé třídní výlety. DĚKUJEME!

Martin Plášek, 9.B